V posledním červencovém týdnu roku 2006, přesněji 27.7., se mi splnil jeden z mých velkých cestovatelských cílů - byl jsem v Maranellu! Dovolte mi zavzpomínat na ten krásný den a popsat mé putování - snad bude k užitku těm, kteří se do Maranella také chtějí v budoucnu podívat.
 
  Trávil jsem dovolenou na severu Itálie a tak můj výlet začal cestou do Milána a odtud vlakem do Modeny. Před nádražím Modena Centrale jsem chytil autobus (je myslím možno použít čísla 1, 6 a 7, lístek by stál euro) a posunul se o kousek dál na autobusové nádraží (Autolinee). Tam mi nezbylo než počkat na "linkový" autobus do Maranella, který jel cca půl hodiny (na jednosměrný lístek z Autolinee si nachystejte 2,18 euro, ani jsem nezjišťoval, jestli by šel koupit už u vlakového nádraží na oba autobusy, pravděpodobně ano). Cestou se před nás na kruhovém objezdu zařadilo šedé 599 Fiorano a mě uklidnil pocit, že opravdu jedu správným směrem :o) Když vjíždíte do Maranella, přejíždíte most a po pravé ruce se objeví okruh Fiorano - to už se pomalu zvedejte a připravte se na výsadek, protože autobus zastaví poměrně záhy, velice blízko hlavní brány továrny Ferrari. Tímto končí odstavec pro ty, kteří nepojedou autem :o)
 
  Tak jsem se ocitl v Maranellu. Snad ještě blíž než vchod do továrny byl od zastávky první obchod - Shopping Formula 1 (v prvotním transu jsem jej opomněl vyfotit, takže v galerii není, ale najdete ho snadno), a tak jsem zamířil do něj. V tomto obchodu byla nejširší nabídka knih (tu jsem raději rychle přešel, jinak bych tam strávil příliš mnoho času), z modelů se mi vybaví hlavně široká nabídka v měřítku 1/43 - LookSmart, Redline, Ixo, v 1/18 jsem mlsně koukal hlavně na F40 v barvách Totip (a smutně, protože byla za obrovské peníze). Když jsme u těch peněz - varuju: vezměte si raději jen tolik peněz, kolik chcete v Maranellu utratit. Já osobně bych asi byl schopen utratit všechny záložní zdroje :o) A ještě něco: vyplatí se obchůdky nejprve obejít, protože cena některých položek (v paměti mi utkvěl obyčejný Hot Wheels 1/18) se může lišit třeba o 15 euro, které můžete investovat např. do "časopisového" Ixa (v blistru a bez označení Ixo, ale jinak myslím totožné a o dost levnější).
 
  A pak to přišlo: postavil jsem se před bránu Ferrari a cítil uspokojení z dosažení cíle. Bylo zrovna kolem poledne a z brány vycházeli zaměstnanci na oběd - restauraci Cavallino ale minuli a zmizeli kdesi za ní, předpokládám v závodní kantýně. Já mrknul do Ferrari Store (zaměřený spíš na oblečení, modelů tam tolik nebylo), k bráně jsem se postavil zády a pokračoval. Minul jsem obchůdek La Bottega di Via Ferrari (nejmenší a hlavně celý den zavřený) a dorazil jsem k ulici Dina Ferrariho. Napravo se objevila Galleria Ferrari, jejíž místnosti mě na následující dvě hodiny pohltily (asi bych se kochal déle, ale na celý pobyt ve městě jsem měl jen cca sedm hodin). Tématem výstavy byla Hudba a Ferrari (aneb něco jako výčet, kteří hudebnící měli které Ferrari) a v místnosti s "klopenkou" byly vystaveny vozy, které spojovaly různé verze motorů V12 (silničních i závodních, vpředu i vzadu).
 
  Z Galerie jsem původně zamýšlel zabočit doleva k bráně okruhu Fiorano, ale vedro a pocit, že tam přes plot stejně asi moc neuvidím, mě obrátil zpět ke křižovatce, ze které jsem vešel na Viale Dino Ferrari. Tam jsem vešel do obchodu Warm-Up, který je zaměřen hlavně na modely (i když třeba oblečení tam taky měli spoustu) - mají širokou nabídku 1/18 i 1/43. Jen o kousek dál směrem k hlavní třídě je obchod Hors Ligne (od všeho sortimentu něco) a o další (a delší) kus cesty po hlavní třídě (s továrnou za zády) dojdete kolem kostela ke křižovatce, na jejíž protější straně uvidíte obchod Giorgio Giochi. Chvíli jsem čekal, než obchod otevře po (od)polední pauze a při té příležitosti jsem si udělal čárku za další spatřené Fiorano. "Hračkovou" část jsem pak automaticky pominul a vrhnul se k modelům - mají široký výběr a i kdybyste měli všechny osmnáctiny od Hot Wheels a Bburaga, minimálně za nějakou předělávanou verzi Modeny Challenge nebo Safety Car z F430 tam peníze necháte. Mě finance dovolily 360ku Challenge jen v 1/43 ve zmíněném "levném Ixu" a zamířil jsem zpět.
 
  U brány Ferrari mě pak vyfotil anglicky mluvící tifosi a když jsem se zmínil, že Fiorano už asi nestihnu, ukázal mi fotky, na kterých v ten den zachytil na Fioranu M. Schumachera dělajícího shakedown na Hockenheimring. Smůla, řekl jsem si a vykročil směrem na Modenu, abych si během hodiny před zpáteční cestou odpočinul u zadní brány továrny (ven z města a na první křižovatce doprava). Jenže jsem zaslechl češtinu (zdravím Brno a Pardubice :o)) a společně jsme vyrazili ven z Maranella k místu, odkud bylo přes potrhaný plot vidět okruh. A Schumi ještě testoval! Uáááááá! :o) Asi po deseti kolech zajel do boxů - jestli ještě vyjel, nevím, já už byl na cestě k zadní bráně. Cestou jsem zahlédl jednu z mých nejoblíbenějších variant Maranella - "perlově bílou" Superamericu (podle fotek z netu myslím, že po Maranellu tenhle exot jezdí docela často). U zadní brány jsem zastihl několik "pětdevětdevítek" a "čtyřistatřicítek" a spěchal na autobus (který měl po italsku zpoždění, ale s tím jsem nechtěl kalkulovat). Na Via Abetone jsem se u Toniho garáže (soukromého servisu) dostal kromě časové tísně i do tísně "kapacitní" - paměťová karta hlásila plno a já chtěl během několika minut udělat aspoň nějakou fotku další legendární krásky, 250ky GT SWB.
 
  A to bylo všechno. Dorazil autobus a já se vydal směrem ke 250 km vzdálené posteli, šťastný z toho, že se mi vydařila má pouť. Kdybych měl na to své ferraristické šílenství vztáhnout přirovnání z islámu, tak bych mohl říct, že svoji povinnost (a hlavně potěšení) jednou za život navštívit Mekku jsem si splnil. Ale stejně jako Mekku navštěvuje mnoho poutníků vícekrát, i lidé s krví v odstínu "rosso corsa" se do Maranella kvůli jeho kouzlu vracejí.
 
  Nejedete náhodou někdo příští týden do Itálie? ;o)